Alkohol a drogy představovaly pro umělce vždy zdroj inspirace. Zatímco jejich genialitu neřest závislosti často podporovala, jejich osobnost se pomalu ale jistě rozpadala.
V devatenáctém století to byl především absint, který inspiroval a ničil zároveň. Jedná se o tvrdý alkoholový nápoj zelené, který se vyrábí z pelyňku, anýzu a fenyklu.
Přesný původ není jasný, ale lékařské využití pelyňku bylo známé již v šestnáctém století před naším letopočtem v Egyptě. Používal se jako lék. V Řecku existovalo pelyňkové víno.
Absint coby destilát existuje od 18. století. Původně se jednalo o léčebný elixír, který se používal v léčbě proti malárii a byl podáván francouzským vojákům.
Ve Francii se stal populární po té, co se vojáci vrátili z kolonií domů. Popularita rostla tak velmi, že se dokonce páté hodině odpolední říkalo zelená hodinka.
Kromě Francie si získal oblibu také ve Švýcarsku, Španělsku, USA a dokonce také na území Česka.
Nicméně tento nápoj si spojujeme především s Francií a tamními prokletými básníky a impresionistickými malíři.
Mezi nejznámější konzumenty patřili například spisovatel a dramatik Oscar Wilde, básník Paul Verlaine nebo malíři Toulouse Lautrec nebo Vincent van Gogh.
Umělci popisovali účinky nápoje, jako odlišné proti jiným alkoholovým nápojům. Popisovaly jako mysl otevírající. Je to způsobeno tím, že některé bylinky působí jako stimulanty a některé jako sedativa a proto lze vnímat stav, který by se dal nazvat jako střízlivější opilost.
Se zelenou inspirací jsme se mohli setkat také v českém prostředí. Rozšířil se v 80. letech 19. Století, kdy byl podávaný v uměleckých kavárnách, například kavárně Slávii. O jeho rozšíření se zasloužil malíř Viktor Oliva. Ve dvacátých letech dokonce byla založena Hillova likérka, která produkovala český absint.
Absint byl mnoho let zakázán. Snad právě proto je tak populární. Nutno však říci, že jeho domněle psychotropní účinky nebyly nikdy prokázány. Přesto jsou dodnes přeceňovány.