Ve srovnání s léty minulými je dnešní nabídka kroužků nepřeberná. Sporty od fotbalu po aerobik, umělecké od keramiky po film, jazykové kurzy nebo třeba vaření. A rodiče těchto možností hojně využívají. Mnozí neváhají utratit ročně tisíce korun, jen aby se jejich miláček náhodou na vteřinu nenudil. Protože nuda je přece špatně. Nebo snad ne? Opravdu je nezbytně nudné, aby náš potomek měl do detailu naplánovanou každou vteřinu, protože jinak by rostl, jak se říká, jako dříví v lese? Nebylo by zdravější nechat školáky se občas jen tak prostě nudit? .
Když jsem jako malé dítě přišla za svou mámou s tím, že se nudím, řekla mi, ať se zabavím sama. A já šla. Začaly jsme si se sestrami vymýšlet vlastní hry, stavěly hrady z kostek nebo jsme třeba psaly naše vlastní pohádky. Právě díky té nudě, a díky tomu, že naši rodiče neměli snahu vyplnit každou minutu našeho času, jsme samy rozvíjely svou kreativitu, fantazii a schopnost improvizace. Mimochodem, tyto vlastnosti jsou dnes mnoha zaměstnavateli ceněné stejně, jako znalost jazyků. Dětem, jejichž program připomíná diář vrcholového manažera, ale chybí. Nejen, že takový malý člověk tak bude brzy unavený a otrávený, ale nenaučí se, co dělat, když mu na chvíli zábavu nevymýšlí někdo jiný.
Samozřejmě, kroužky jsou skvělé. Jen se to nesmí přehánět. Bohatě stačí dva nebo tři týdně, ale takové, na které bude školák chodit rád. Zbytek času mu ponechte, ať s ním naloží podle svého. Nechte svého potomka vymyslet, co by si tak s volným odpolednem mohl podniknout. Možná vás to překvapí, ale ani děti samotné většinou celodenní sezení před obrazovkou neuspokojí, a začnou hledat něco jiného. Co třeba dobrodružnou výpravu na zahradu? Nebo si postavit pevnost ze dek a židlí? Krabice se stane raketou, plechová miska poslouží jako válečnická helma a pokojové rostliny, to jsou vlastně skoro liány. Budete šokování, kolik toho vaše „znuděné“ dítě vymyslí.