V současné době převládají v předních světlech autožárovky H7, ale stále jsou v provozu vozidla se staršími typy – dvouvláknovými H4. Ty se využívaly i před několika desítkami let ve světlometech, jejichž konstrukce byla jednoduchá a nevyžadovala žádné zvláštní seřizovací procedury. Současná svítidla však svými zaoblenými tvary a eliptickými či parabolickými křivkami vyžadují mnohem důslednější přístup.
Vliv geometrie reflektoru na množství světla
Technický pokrok má dvě strany mince. Tou přivrácenou je pochopitelně pohodlí, komfort, snazší a bohatší život, který můžeme více zasvětit zábavě. Odvrácenou stranou naopak rozsah vědomostí, nutnost vstřebávat větší množství informací, z nichž řada může být zkreslená a zavádějící. Vývoj technologií automobilového průmyslu jde kupředu opravdu velmi rychle, stačí se jen ohlédnout za svá záda do doby přelomu 70. a 80. let, kdy se na asfaltovém povrchu proháněly Škodovky, Trabanty a Žigulíky. Všechny vozy měly jedno společné – ploché, nebo jen lehce zakřivené světlomety s jednoduchou geometrií. Dvouvláknové žárovky H4 jste v nich vyměnili během pěti minut sami, ale především byl proces seřizování světel velmi primitivní.
V tomto směru byl život snazší, z estetického hlediska sice takový vůz připomínal spíše pojízdnou hranatou krabici, ale splňoval alespoň to základní – byl pojízdný. Nezakřivená plocha předního reflektoru vrhala světlo autožárovek na vozovku v přímém směru a nebylo nutné se polohou žárovky uvnitř svítidla příliš zabývat, jiná situace však nastává dnes, kdy reflektory https://www.megapixel.cz/reflektory-a-prislusenstvi-reflektoru kopírují aerodynamický tvar karosérie, a s rovnou plochou nemají nic společného.
Dochází pak k tomu, že se výrazně mění osvitové úhly a každá změna polohy žárovky znamená jiný vyzařovací efekt. Pokud řidiči pravidelnému seřizování světlometů nevěnují příliš pozornost, můžeme se na silnici v běžném provozu potkávat s nepříjemně oslňujícími světlomety, anebo naopak světla svítí slabě, případně vytváří nevhodný úhel světelného kuželu.